DÍLNA  A  MODELÁŘSKÉ NÁPADY

Domů
Klubové info
Akce klubu
Klubové letiste
Rc letadla
Rc vrtulníky
Rc lodě
Auta
Kity
Dílna a nápady
Video
JINO-náš partner

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru

 

Jednoduchý stojan na letadla do polních podmínek (říjen 2021)

Taky vás bolí záda, když na zemi montujete svého leteckého miláčka k polétání? Přinášíme pár fotografií stojanu, který naše bolesti omezí na minimum a zpříjemní předstartovní proceduru. Základem je držák na varhany, který se dá pořídit za cca 500,- Kč v prodejně s hudebninami. Na horní madla lze umístit "véčka" z novodurových dílů pro vodoinstalaci, které ve středu drží šroubovací objímka. Když nebudu počítat náklady za stojan, jsou ostatní díly korunovou záležitostí. ..

Z dílny Zdeňka Švece (červen 2021)

… pro svůj osobní modelářský upgrade jsem pořídil pár nových pomocníků: 1) 3D tiskárnu Creality Ender 3 PRO a už na ní vzniká nový projekt Stearman PT-17 Kaydet. 2) CNC frézku od kamarádů ze společnosti LU-PA. Rozměry pracovní plochy mám 850x450 a plně dostačuje při všech operacích modelářského života. Dále dokončuji projekt ASK18, o kterém jsi již psal v minulosti. Fotky pokroku jsou zde: https://zalimadoe.rajce.idnes.cz/…18/ . V plánu jsou další skvosty, jmenovitě Galánka: http://bllmodel.stranky1.cz/…ka/ a Šohaj klasických rozměrů o rozpětí 3400 mm z výřezů kolegy modeláře......

Jiný způsob laminování z dílny Mirka Dobrého(květen 2021)

Pokud jsme se někdy vrhli do laminování, tak ti dříve narození pamatují laminaci pryskyřicí Epoxy 1200, dnešní nabídka vychází z laminace polyesterovými pryskyřicemi. Mirek Dobrý rád experimentuje a tak místo klasické pryskyřice použil k laminování podlahový lak na dřevo Polyurex ze sady Balakryl. Podle jeho slov jde o dobrou náhradu klasických pryskyřicí a ve srovnání s EzeKote je laminátový díl pevnější, hladší a pružnější. Což to také vyzkoušet?  

Lyže na modelu Bambi Mirka Berana (březen 2021)

Protože byly příznivé podmínky vybavil jsem Bambiho pro provoz na sněhu. Lyže jsou vyrobeny z pertinaxu, slepeny epoxidem a nastříkány stříbrnou barvou. Montáž na podvozek jsem vymyslel co nejjednodušeji. V přední části  je guma 3x1 mm,  na zadní části je aretační ocelové lanko s elektrikářskou spojkou vodičů, kterým se nastaví seřízení lyží s osou trupu letadla. Bambi na lyžích  funguje k mé naprosté spokojenosti. Je to krásný zážitek, hlavně starty a přistání na sněhu.

Jednoduchý vaku list na výrobu kabin (únor 2021)

Na internetových stránkách je mnoho návodů, které se dají podomácku aplikovat pro výrobu modelářských doplňků a součástí. jedním z mnoha témat je i amatérská výroba plastových kabin lisováním za tepla s využitím podtlaku, který vyvíjí obyčejný vysavač. Popisovaná konstrukce je variací na toto téma a vznikla za dva večery v běžných dílenských podmínkách. Prvním dílem je dvojitý rámeček, mezi nějž se pod šrouby uchycuje plastová folie (např. Durofol 0,4 mm). Druhý díl tvoří dř0věná "krabice" s přilepeným dnem a vrchní vrstvou ze sololitu, která má hustě vyvrtané otvory a do jejího boku ústí hadice vysavače. Postup je jednoduchý: mezi rámečky se upne folie a vše se vloží do vyhřáté trouby. Na tělo lisu se přiloží kopyto odpovídající tvarem budoucí kabince. Jakmile je folie prohřátá, zapne se vysavač a rámeček se rychle nasadí na kopytu - až k otvorům, které sají vzduch. Horká folie kopíruje tvar kopyta a vytvoří potřebný 3D otisk. Výhodou je, že postup po neúspěchu můžeme znovu opakovat a folii tedy využít opakovaně. Chce to triochu cviku a trpělivosti, ale to přece modeláři mají a znají.  

Čtyřválcový motor De Havilland Cirrus P. Pastyříka (leden 2021)

Rád bych všem kamarádům modelářům představil svoji poslední motorářskou práci, kterým je zmenšenina čtyřválcového motoru firmy De Havilland Cirrus Mk1 (obr. 01). Předlohou byl „dospělý“ originál zmiňované společnosti, který vznikl ve 20.tých letech minulého století a poháněl tehdejší letadla, např. D. H. 60 Moth a další následovníky. Koncepčně se jedná o stojatý čtyřválec o obsahu 300 kubických palců.
Stavba začala sháněním potřebné dokumentace, což se podařilo, protože jsem měl k dispozici výkresovou dokumentaci v elektronické podobě od renomovaného stavitele motorů Rona Colonni.  Věc měla háček, protože všechny údaje a data nebyly v metrické soustavě, ale v anglických mírách. Delší čas jsem strávil přepočty a přípravou na výrobu motoru a některé fáze výroby motoru dokumentují další řádky a fotografie. Přiznávám, že jsem na začátku neměl v úmyslu systematicky dokumentovat vznik díla, a tak další text je třeba brát jako ukázky z výrobního postupu.Podle dokumentace jsem zhotovil modely na výrobu odlitků.
Na obr. 02 a 03 jsou jako příklady uvedeny modely na zhotovení odlitku zadního víka a víčka rozdělovače z materiálu 16420 jsem nechal vodním paprskem vyříznout tvar kliky s technologickými přídavky. Finální obrobení jsem provedl na klasickém soustruhu MN-80, čepy provrtal a zhotovil do nich mazací otvory, následně jsou přelapovány a finálně zhotovena povrchová úprava Arcor. Klikový mechanismus je mazán zubovým čerpadlem. Na obr. 04 je snímek zbytku po vyříznutí polotovaru kliky. Dobře jsou patrny technologické přídavky.Vačky jsou řezány drátkem z materiálu 14109, který byl zakalen na požadovanou tvrdost, a poté z něj byly vyřezány vlastní vačky. Nasunuty jsou na hřídelce a staženy pomoci závitu maticí, která po přebroušení slouží jako kluzné ložisko (foto 05 a 06).
Ojnice jsem zhotovil z materiálu 7075T6, který je zajímavý pro milovníky letadel z 2. světové války tím, že jej poprvé použili Japonci na výrobu namáhaných konstrukčních uzlů letadla Micubiši A6M Zero. Ojnice jsou středem odvrtané, jednak pro snížení hmotnosti a také pro lepší mazání, kdy se ojnice částečně naplní mazivem a to potom - při kmitavém pohybu se tlakem dostává na čepy. Pro lepší kluzné vlastnosti jsou obě oka opatřena pouzdry z hliníkové bronzy (foto 07 a 08).Písty lité do kovových forem (kokil) jsou z materiálu obsahujícího 20 % křemíku - pro větší odolnost proti otěru. Obráběny musely být pomocí diamantových nožů, neboť křemík nemá blahodárný účinek na klasické obráběcí materiály.
Pístní kroužky jsou z kroužkové litiny, po zhotovení byly podchlazeny v tekutém dusíku, tepelně stabilizovány, broušeny, lapovány a následně fosfátovány (obr 09 a 10). Při jejich nasazování na píst jsem se řádně potrápil, protože začaly praskat. Proto jsem jich vyrobil o několik navíc.Protože mým cílem je vyrobit si motor (obr. 12) pokud možno sám, musel jsem si pořídit i frézku, bez které bych nebyl schopen vyrobit mnoho součástek, např. hlavu (obr. 11). Na pokusy nebyl  čas a proto jsem hlavu musel udělat „na první dobrou“.
Materiál byl použít opět osvědčený 7075T6, ventilová sedla jsou bronzová, nalisovaná za tepla. Poté je třeba pomocí speciální frézy, (kterou jsem si musel také vyrobit), obrobit dosedací plochu ventilu a následně ještě ventilem zalapovat. Ventily (obr. 13 a 14) jsou vyrobeny z výfukových ventilů automobilu Š 120. Při jejich obrábění jsem zničil k mé velké „radosti“ mnoho speciálních plátků obráběcího nože a jen dodávám, že jde přímo o skvostný materiál. Po obroušení a zalapování do sedla jsou opět povlakována Arkorem.
Po spasování všech součástek a sesazení (nejnáročnější práce) jsem za pomocí zabíhacích teflonových pístů vše důkladně proběhl na soustruhu, vyčistil a promazal (obr. 17 a 18). Vyměnil jsem písty za funkční, naposledy vše prověřil a finálně složil. Opět nastudeno proběhl na soustruhu. Až v tomto stádiu mohu prohlásit, že mechanika motoru je hotová a plně funkční. V současné době bojuji s elektrickou výbavou motoru, po které mě čeká prověření celkové funkčnosti motoru. Na zbývajících fotografiích jsou zobrazeny díly motoru před jeho kompletací.
A nakonec výsledek: můj „mazlík“ má obsah 4x20 ccm, tedy 80 ccm (obr. 23 a 24).Posílený úspěšnou prací na motoru De Havilland Cirrus Mk1, začínám uvažovat o dalším podobném projektu. Pokud elán a nápady vydrží, měl by dalším motorem do mé sbírky být rotační devítiválec  Bentley BR1. O něm však někdy jindy…


Text a fotografie Pavel Pastyřík, prosinec 2020.

MiG-29: optimalizace pohonu od Ládi Křemenáka (leden 2021)

Tah stávajících pětilopatkových turbínek již nedosahoval ani letové váhy modelu. Než jsem na to přišel, tak to způsobilo dvě menší havárie při kolmém startu modelu. Proto jsem se rozhodl provést výměnu stávajících turbínek za nové dvanáctilopatkové. Koupil jsem tedy turbínky, jednu osadil na vozík pro měření tahu, odzkoušel a zjistil jsem, že to nedává stávající 60A regulátor pro 4 článkové baterie. Tah byl jen něco přes kilo. Objednal jsem tedy nové 100A regulátory pro čtyř až šestičlánkové baterie. Změřil jsem tah a byl zhruba 2 kg. Letová váha modelu je 1,85 kg, jedna turbínka 2 kg, dvě turbíny by tedy měli být okolo 4 kg, tedy paráda.
Zamontoval jsem turbíny, změřil tah a naměřil jsem 2 kg. Takže špatné. Zjistil jsem, že to nedává baterie. S jednou turbínou dá tah 2 kg, ale se dvěma také 2 kg. Naměřil jsem, že při dvou turbínách v maximálních otáčkách klesne napětí baterie a tím se zmenší otáčky a tah dvou turbín je stejný, jako tah jedné turbíny.
Co teď??? Dvě baterie se tam nevejdou, dvě menší by zas nedaly potřebný proud. Zkusil jsem 6 článkovou baterii, tah byl 5 kg. Tah tedy ukrutný na váhu modelu 1,85kg, ale hřály se motory a měl jsem strach, aby se turbíny neroztrhaly. Objednal jsem tedy 5 článkovou baterii s povoleným zatížením 70C. Teď to bylo OK. Na malé otáčky větší napětí nevadí a při maximálním zatížení klesne napětí 5 článkové baterie na napětí 4 článkové baterie, takže otáčky pro turbíny jsou akorát a dosahují tahu uvedeného v dokumentaci k turbínám, tedy každá 2 kg. U modelu letové váhy 1,85kg jsem tedy docílil tahu 4 kg, což je více jak dvojnásobek váhy. Na podzim jsem stihnul ještě jeden zkušební let a paráda.
Mig 29 létá neuvěřitelně rychle a přitom je obratný, jako můj lehký deskový model F22 Raptor. Hned jsem objednal ještě jednu baterii a už se těším na jaro.

Zkušenosti s nářadím Proxon od Toma Jirouta (leden 2021)

Mikronářadí PROXXON je mezi modeláři dobře známé. Většina z nás vlastní nějakou vrtačku, frézku, nebo pilku. Rád bych vám po vlastní roční zkušenosti doporučil další ruční el. přístroj této značky. Využijete ho nejen v modelařině, ale i při běžné práci. Jedná se o Úhlovou brusku s dlouhým krkem na 220 V.  Využití tohoto nářadí je multifunkční, uvedu různé příklady.  V práci mám kolegu sochaře, který dokončoval právě tímto nářadím opatřeným hrubovacím kotoučem svoji sochu, v té době jsem potřeboval vyrobit na svůj model kopyto z polystyrénu na motorový kryt.

Když jsem viděl, jak mu jde práce pěkně od ruky, bylo rozhodnuto. Přístroj je prvotně určen k řezání kovů. Mnohokrát jsem ho využil při zakrácení, nebo zabroušení podvozkových nohou, nebo různých šroubů na modelu. Volitelným příslušenstvím, je kromě řezných kotoučů, například brusný lamelový kotouč, který se mi osvědčil kromě modelařiny při povrchové údržbě mého stárnoucího vozidla. Hojně využívám při broušení modelů brusné kotouče různých zrnitostí, které jsou připevněny pomocí suchého zipu k podpůrnému kotouči.  

Závěrem bych shrnul po ročním používání přednosti a nedostatky tohoto přístroje. Největší předností tohoto přístroje je velikost a váha, prostě ho obsluhujete jednou rukou a druhou máte volnou. Další předností je multifunkčnost a velikost příslušenství, které má průměr 50mm., vejde se skoro všude. Nedostatek vidím v absenci regulovat otáčky motoru, ale nejsem elektrotechnik, nevím, zda je to vzhledem k použitému motoru technicky možné. Spíše doporučením, je při broušení používat přístroj ve venkovním prostředí- žádná možnost ukládání prachu.  Tomáš Jirout

Cirkulační pila podruhé (prosinec 2020)

Na stejné stránce o něco dole najdete (březen 2017) malou cirkulárku, kterou ze stavebnice JK model postavil Mirek Dobrý. Protože se osvědčila, vznikla i druhá její podoba se stejnými parametry. Ze základní skříňky o rozměrech 280 x 175 x 80 mm vyčnívá pilový kotouč o průměru 80 mm a síle 1 mm, který lze naklápět pro šikmé řezy. Ten je přímo poháněn modelářským bezkartáčovým motorem a jeho potáčky reguluje odpovídající regulátor. Zkušenost ukazuje,. že ze stavebnice pana Krále lze opakovaně postavit perfektně fungující "strojovnu", která modeláři v mnohém ušetří námahu se řezáním balzy či překližky, a to v kvalitě kterou potřebuje. Zbývá dodat, že mini cirkulárka je stavebně jednoduchá a všechny díly z kartitu a textitu k sobě bezvadně přiléhají. 

Vychytávky Mirka Dobrého (srpen 2020)

 Mirek Dobrý je všeobecně známý nejen jako stavitel a pilot Rc modelů letadel, hlavně však jako velmi šikovný tvůrce mnohých modelářských pomůcek a doplňků. V tomto příspěvku představuje hned tři najednou:
Na prvních pěti fotografiích je jeho "zpracování" bodovací aparatury. Jak ukazují mnohá podobná zařízení, základem je trafo z mikrovlnné trouby, upravené pro potřeby bodování. Mirkova "aparatura" může bodovat nejen akumulátorové články pro modelařinu, může také bodovat plachy nejrůznějších rozměrů  a účelu.
Druhá pětice snímků zachycuje užitečnou pomůcku pro ty, kteří potřebují ohnout plechy pod potřebným úhlem a v daném rozměru. Obvykle to řešíme kladívkem a svěrákem, ale výsledek nebývá zrovna nejhezčí. Naopak ohýbačka Mirka Dobrého je to pravé...
Poslední řada fotografií představuje jeho podobu startovacího vozíku. Dvojkolka bude vybavena dlouhou opředenou gumou a bude sloužit ke startování dmychadlových modelů, která nemají kolečka. Podobnou "strojovnu" úspěšně používají již někteří členové našeho klubu k podobnému účelu.     

Bodovací aparatura Radka Marčíka (květen 2020)

Není třeba se obávat  nebudeme sportovat, ale odporově svářet kontakty na akumulátorech.

Trocha teorie nikoho nezabije, jak to vlastně funguje: Bodové svařování akupacků nabízí oproti klasickému pájení baterií mikropájkou tu výhodu, že nedochází k teplotnímu namáhání akumulátorů, tedy k jejich poškozování. Baterie je svařena ve velice krátkém okamžiku a není tak třeba nahřívat celý kontakt spolu s celým článkem. Ideální pro spojování  Li-ion LifePo 18650, 26650, ... článků, ale i pro bodování nestandardních článků, které jsou součástí například akupacků vrtaček, notebooků, a dalších. Největší část tepla vznikne právě na přechodovém odporu svařovaného materiálu. V tomto místě při svařování teplota přesahuje 1500°C, což je teplota tání železa. Tím dojde ke splynutí materiálu a tvorbě svaru . Přechodový odpor se v průběhu svařování mění a je závislý na kvalitě styku a hrubosti povrchu materiálu, přítlačné síle, nečistotách a oxidaci.

Co budeme potřebovat: zdroj proudu MOT, řídicí elektroniku (Spot Welder Control Board 40A Digital Display Spot Welding Time and Current Controller Time Control For Spot Welder Machine Use), držák hrotů (Spot Welding Pen Machine Welding 18650 battery spot welder Handheld Spot Welding Pen with spot welder/welding machine tools), poniklované pásky, slaněný vodič o průřezu 50mm2 a délce cca 1m  , kabelová oka 2 ks. Zadejte názvy v závorkách do vyhledávače na e-shopu a pak už si poradíte.

Kde seženeme potřebné: zdroj proudu použijeme upravený transformátor z mikrovlnné trouby (MOT) ,pokusíme se sehnat trafo s co největším výkonem , ostatní některý z e-shopů např. (https://www.aliexpress.com/item/4000386214144.html?spm=a2g0s.9042311.0.0.27424c4d3oiGEh)

Pozor pracujeme se síťovým napětím 230V a na sekundárním vinutí neupraveného transformátoru       je napětí okolo 1500 V ! smrtelně nebezpečné! Celková sestava: nejnáročnější  činnost - úprava trafa (pozor při demontáži trafa na nabité kondenzátory!) odřežeme pilkou na železo sekundární vinutí (to je to navinuté tenkým drátem a ukostřené na trafoplechy), odstraníme zbytek vinutí z prostoru mezi sloupky a magnetické můstky. Do vzniklého prostoru navineme slaněný vodič zakončený oky, připojíme ovládací elektroniku, držák bodovacích hrotů a můžeme jít na to.

 

Pumovnice pro shoz Mirka Dobrého (únor 2020)

Další důkaz tvořivosti Mirka Dobrého - tentokrát jde o "kontejner? který je úložištěm pro shoz např. parašutistů, bonbonů nebo padáčků pro předváděcí akce. Mirek vymyslel řešení, které je plně funkční a dá se aplikovat prakticky na každý model. Vše už má za sebou premiéru a nutno dodat, že velmi úspěšnou. Také "pidilidi", které Mirek shazuje z hornoplošníku Maule si vyrobil sám, včetně padáčků. Inu - šikovnost je tvůrci vlastní...

Všestranná pila Mirka Dobrého (leden 2020)

Mirek Dobrý je vynalézavý člověk, o čem přesvědčil již několikrát. Jeho poslední uskutečněný nápad je víceúčelová pilka, jejímž základem je přímočará pila, se samostatnou regulací. Ta je v "bedničce" s různými nástavci, vybavená osvětlením, možností řezání pod příslušným úhlem a sklonem. Další důkaz šikovných rukou. Chcete-li, můžete se podívat na video s prací pilky, které naleznete na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=NnNoJp_6ZIc
[photogallery/photo00008942/real.htm]

Startovací vozík za pár korun

Všichni to známe - při brouzdání po internetu se občas objeví nápad, který nás zaujme a máme chuť si to samé vyzkoušet v našich podmínkách. Ne jinak tomu bylo i v případě startovacího vozíku, původně pro větší větroně.
Konstrukce je jednoduchá a vystačíme s běžným vybavením modelářské dílny. Kostru vozíku tvoří dřevěné lišty, do nichž na patřičných místech vypilujeme obdélníkové otvory pro překližkové díly. Ty sestavíme s kostrou a zalepíme disperzním lepidlem.  Hřídele pro kola tvoří závitové tyče, na něž jako ložiska navlečeme mosazné trubičky. Vůle je vymezena matičkami a podložkami. Model se posazuje na tvarované lišty, které oblepíme pěnovou hmotou. Je vhodné použít větší kola, aby jízda po nerovném povrchu letiště byla tak kompenzována. Nakonec jen poznámka: z prototypu vozíku bez obtíží startuje model větroně Condor Magic o rozpětí 2900 mm a hmotnosti 2600 gramů - opravdu stačí jen pár metrů rozjezdu...  

Cirkulační pilka Mirka Dobrého (březen 2017)

Mirek Dobrý dovede neustále překvapit dobrými nápady. Tím zatím posledním je užitečná "věc" pro modeláře všeho druhu: malá, ale výkonná cirkulárka pro řezání balsy, nosníků, přepážek - no, vždyť to znáte. krom základních funkcí umí strojovna řezat pod nastavitelným úhlem a má řízené otáčky.

Slova tvůrce:

Pilu vyrábí a dodává jkmodels.cz, rozsah dodávky si lze vybrat dle výběru, rozměr stolu je 280 x 175 mm, výška 100 mm, kotouč má průměr 80 mm a prořez asi 17 mm. Motor jsem použil 3542, 450W, 940 Kv. Baterie 3čl- stačí starší. Regulátor 30A. Jako vypínač a regulátor otáček slouží obyčejný servotester. Polotovary jsou vyřezány z plovoucí podlahy, díly pěkně sedí a sestavení je velmi jednoduché. Kotouč pily je výškově stavitelný a také stranově naklápěcí do 45°C. Praktické pravítko na řezání úhlu je součást dodávky. Pojízdný stolek s posuvným dorazem jsem si dodělal...

Slova výrobce:

Jedná se o malou stolní kotoučovou pilu s rozměry stolu 280 x 175 mm a kotoučem o průměru 80 mm . Pohon zajišťuje střídavý elektromotor 380 W. Tělo pilky a podélné pravítko jsou vyfrézované z 6 mm lamel z laminátové plovoucí podlahy . Pilka je tedy dostatečně tuhá . Pracovní plocha , držák motoru a příčné pravítko jsou vyrobeny z 2 mm kartitu . Pilka má možnost naklápět kotouč 0-45° , výškově nastavit kotouč 0-15 mm . Příčné pravítko má možnost pohybu v rozmezí ±45° a je možné ho nastavit podle gravírované stupnice . V čelech pilky jsou předfrézované otvory pro možné připojení vysavače. Námi dodávaný kotouč o průměru 80 mm a tloušťce 0,9 mm má 90 zubů. Otáčky kotouče lze nastavit pomocí servotesteru. Autorem pilky je Jiří Šmíd - www.jyrry.cbcnet.cz. Je možné si objednat různé sestavy od rozsypu až po kompletní sestavenou pilu . V nabídce jsou dvě barvy - světlá/tmavá.  (březen 2017)

Foto: M. Dobrý

Z modelářské dílny Saši šponera I

Prvním kouskem je držák přímočaré brusky. Je skvělý pro broušení např. vylehčovacích otvorů a radiusů. Upevnění k držáku je plíškami z Merkuru a držák na stole drží 2 svěrkami. K řezačce folie: cívka na folii je vyrobena ze zarážek na dveře. Pasují přesně, stačí je nalepit na kousek překližky. Vše pro zkrášlení našich modelů (prosinec 2016).

Foto autor

Pult pod vysílač Jirky Minaříka

Pult pro RC soupravy Taranis a Turnigy 9X

Návrh pultu jsem realizoval nejdříve maketou z 10mm polystyrénu vyříznutou nožem. Tvary jsem přenesl do náčrtu a okótoval. Následně byl zhotoven výkres v DWG pro potřeby strojního řezání vodním paprskem.

Materiálem pro výrobu byl zvolen chemicky odolný plast – deska P 5 mm. Přesný tvar jsem si dal zhotovit dle mého výkresu. Vyříznuté kusy jsem začistil jemným brusným papírem. Horní a spodní deska je spojena vratovými šrouby přes eloxované duralové rozpěrné trubičky (trubka zakoupena v Hornbachu ). Jako spodní upevňovací matici jsem upravil nábytkové kování – matice pro spojování skříněk z laťovky. Držáky popruhu jsou zasunuté do horní desky pultu a zespoda dolního kusu desky upevněné šrouby M2 x 15. Potom jsem pult rozebral a povrch horní i spodní desky jsem z obou stran polepil samolepící folií imitující karbonový povrch. Následovala finální montáž pultu a doplnění pultu o přídavné stopky (Taranis má minutku z Michaela a Turnigy 9X má stopky od našich přátel z Vietnamu). Stopky mám na pultu z důvodů viditelnosti. Mají větší čísla a jsou více v zorném úhlu při létání. Obě soupravy mají sice dvoje stopky, ale pohled na display znamená ztratit oční kontakt s modelem na delší dobu než je mrknutí na přídavné stopky. Popruh k Turnigy 9X jsem koupil v hobbymarketu, karabinky pro zavěšení v Crateru a plastový kus zvaný zkracovalo v galanterii. Popruh pro Taranis jsem pouze upravil z dodávaného pro potřeby zavěšení pultu.

Pulty používám celou letní sezonu a jsem s jejich provedením spokojen.

Text a foto autor

Termokufřík Mirka Dobrého

Z dopisu autora vybíráme: "Protože baterie moc nesnáší nízké teploty, tak jsem si udělal vyhřívaný kufřík. Manželce jsem sebral šikovný kufřík, který měla po žehličce, zateplil jsem ho polystyrenem a slepil z plastu vložku do vnitřku. Na topení jsem použil samolepicí topnou folií 12V  3W . Doma jsem našel malý přístrojový chladící ventilátorek na 12 V, který jsem použil na cirkulaci ohřátého vzduchu. Z hliníkového plechu jsem naohýbal vyhřívací díl, zevnitř nalepil topnou folií a přišrouboval ventilátorek.Na víku kufříku je konektor pro napojení kabelu ze zásuvky v autě a vypínač s kontrolkou. Také je možné použít k napájení 3článkovou lipolku. Spotřeba proudu je zanedbatelných 0,2A, 3W. Teplota v kufříku se drží kolem 32°C měřeno doma v teple."  Inu Mirku Dobrý - velmi dobrý nápad!

Foto autor

Jak opravit L-39 Albatrose?

Známe to všichni - výborně létající stroj se z nejrůznějších důvodů poroučí k zemi a poté na něj není hezký pohled. Následuje "ohledání" a klasická modelářská otázka: co teď? K nejčastějším variantám patří konstatování, že oprava nestojí za to a přijde na řadu zapalovač nebo odpadový kontejner. Mou slabostí je, že málokdy volím tuto variantu a pokud to je jen "trochu" možné, snažím se nebožáka opravit.

Platilo to i v případě L-39 Albatros, původem z Dálného východu, který při posledním startu vlivem nedostatku ampér v pohonné baterii se doslova  zavrtal do klubového asfaltu. Naštěstí RC a pohon zůstaly jinak funkční. Rozhodl jsem se opravovat a přiložené fotky dokumentují, jak na to. Z trupu zůstalo jen netknuté torzo od náběžné hrany dozadu (nepočítám-li přeražené křídla a VOP). Dílna "dodala" potřebný materiál, kterým byl XPS - styrodur (z OBI - lehce nabodované 2 desky tl. 50 mm). Na počítači jsem si zmenšil bokorys a půdorys "předku" skutečného letadla a podle šablony vyřízl odporovou pilou. Přibližně jsem dotvaroval a rozřízl v podélné ose. Následovalo dlabání na sílu cca 10 mm a opětovné slepení. I když jde XPS dobře tvarovat, bylo nezbytné tmelení (šlehaným tmelem) a později i lakování vodou ředitelným lakem. Nový předek jsem ke "zbytku" modelu přilepil přes 4 uhlíkové čepy. Celek jsem opět tmelil a nakonec potáhl středním papírem japan.  Po pěti lakováních (a broušení) jsem celý trup (jeho zbytek také prošel celkovou opravou) nastříkal šedou matnou barvou a po vykrytí také stříkal černou sprejovkou okolí kabiny.

Protože při pádu vzalo za své i příďové kolo s náhonem, nezbylo než ze šuplíkových zásob vyrobit nové. Nakonec jsem upravil starou kabinku z jiné třicetdevítky na nový trup a přichytil čtyřmi magnety. Zbývalo nalepit na model (křídla se s opravou taky svezla) amatérské samolepky a "nový" model byl na světě. Počasí dosud neumožnilo nový zálet, nicméně modelu by se mělo v hradeckém "luftu" dařit jako před havárií. A ještě poslední údaj:  celková "generálka" si vyžádala 21 hodin práce...  

Elektrická pilka Mirka Dobrého

Možná nevíte, že brněnská firma MEGA Motor kromě výborných elektromotorů modelářům nabízí také nářadí a elektrické stroje http://www.megamotor.cz/v4/script/default.php. Mezi nejzajímavější patří přímočará pilka Bohler. Je určena k řezání drobného materiálu (balsa, překližka...), kterou obrábí výměnný pilový list. Pohonný elektromotor pracuje s napájením 12 V a bohatě postačí vyřazený bateriový pack (NiMh, NiCd, Lipol), nebo externí síťový zdroj. Drobná pilka přímo volá po tom, aby byla umístěna do většího a stabilního rámu a tím se zvýšila užitná hodnota (např. vyřezávání přepážek, žeber, řezání lišt podle pravítka atd.). Jedno z možných provedení ukazují snímky díla Mirka Dobrého, který pilku vybavil navíc regulátorem napětí, aby bylo možné ovládat příkon zařízení. Dobrý nápad! 

 Foto autor

Elektrická pilka podruhé

Základem této pilky je opět nástroj z firmy MEGA motor. "Strojovna" vznikla již v roce 2005 a dodnes slouží ke spokojenosti majitele. O tom, co dovede, ukazují připojené fotky: výroba trupových přepážek Wilgy 2, totéž ale pro oldtimera Buldozer, přepážky pro Meta Sokola a žebra pro historické házedlo Vážka. Jen pro zajímavost: trupové přepážky pro "obříka" Wilgu (rozpětí 2300 mm) vznikly za 2 hodiny příjemné práce...

 

Vakuový lis na výrobu kabin a motorových krytů Mirka Dobrého

    Mirek Dobrý přišel s dobrým nápadem: postavil si "udělátko", které "umí" vyrábět motorové kryty a plastové kabinové překryty. Vše je zřejmé z uvedené fotodokumentace a připravovaného krátkého videa.

    Základem je konstrukce s otvory, ke které je připojen vysavač. Na rám s maketou výrobku je natlačen druhý rám, s předehřátou fólií. Ta se ohřívá v elektrické troubě a správná teplota se musí odzkoušet - záleží na termo vlastnostech fólie.

      Mirek stále laboruje, zkouší nejvhodnější materiály na lisování a můžeme se jen těšit, že za čas nebude problémem si po dohodě vyrobit potřebnou součástku v "jeho dílně".

 Video a fotodokumentace: autor

Vysílač JETI Dc-16 podruhé...

Zkušenosti s vysílačem JETI DC-16 duplex 2.4 Když mi kamarád P.P. zavolal, že pro mne má na odzkoušení „jeťáckou“ novinku, tušil jsem, co to bude. Známý výrobce špičkové elektroniky firma JETI, dosud prezentovaná výrobou regulátorů, přijímačů, senzorů, modulů do vysílačů v pásmu 2,4 GHz atd...                      Celý příspěvek

Servo MI HK 47360TM

Tento článek nemá za cíl dopodrobna rozebrat a popsat serva tohoto typu, spíš jej berte jako povídání a zamyšlení z pohledu běžného uživatele. Pro můj nový projekt jsem se rozhodoval jaká serva použít. Volba padla na serva známého asijského distributora HobbyKing, a konkrétně nová digitální serva Mi HK 47360TM. Obecně mám s touto značkou mnohaleté a dá se říci ty nejlepší zkušenosti (pokud jsou dodržena určitá pravidla). Zmiňované servo patří k nesporným novinkám, které věhlasné modelářské firmy teprve zavádějí do svých nabídek, a to v nejvýkonnějších a také nejdražších kategoriích, HobbyKing je nabízí s předstihem nabízí široké modelářské veřejnosti již několik let.

Co znamená značka Mi? Jedná se o zkratku magnetic induction (česky zřejmě přeložíme jako „magnetický točivý kodér“). V servech nejvíce trpí a tím pádem zásadně ovlivňují životnost a spolehlivost dvě komponenty: v prvé řadě potenciometr a také elektromotor. Systém Mi nesnáze potenciometru zcela eliminuje tím, že jej nemá a snímání polohy se uskutečňuje pomocí magnetické indukce, tedy bezkontaktně.

Na přiložených obrázcích je možné vidět vnější i vnitřní uspořádání, kupř. plastový unášeč magnetu uložený v kuličkovém ložisku. Není bez zajímavosti, že převodová kola jsou z titanu a vytvářejí velmi masivní mechanický celek.

Výkon tohoto serva (standardní velikosti) je impozantní. Při hmotnosti 61 gramů disponuje sílou 23 kg při napětí 7,4V a rychlost 0,12 s. Výstupní hřídel je uložen ve dvou kuličkových ložiskách. Prostřední díl skříně je z lehkého kovu; kromě toho, že je velmi dobře řemeslně obroben, současně slouží jako chladič. Při pohledu na tento kvalitní výrobek s přesvědčivými parametry nás napadne, že jsou ty tam jsou doby kdy z Asie se dovážela jenom rýže…

Přesto je opatrnost na místě. Mám zkušenost a před použitím tato serva VŽDY otevírám, zkontroluji kvalitu pájení, stav vodičů, převodovky a celkové zpracování. Mnohokrát se mi to vyplatilo. Také tato serva (pořídil jsem 2 kusy) jevila rozdílnou kvalitu, a to hlavně v mechanické části. Jedno nebylo promazané a druhé při protáčení (což u digitálu není tak „brutální“) jemně „křupalo“. První jsem promazal, druhé důkladně vypláchnul, očistil od mechanických mikročástí a opět promazal. Problém byl odstraněn. Plošný spoj a přívodní kabely jsou zpracovány ukázkově a zality čirou hmotou. Cena  serv v poměru ku kvalitě a výkonu je přímo směšná a činí na našem trhu 995 Kč. Serva jsem dosud nepodrobil zatěžkávací zkouškou, ale pevně věřím že mají předpoklady pracovat v modelu bez problémů po mnoho sezon.       

 

Specifikace podle výrobce:

Voltáž: 6.0v / 7.4v

Rychlost: 0.14sec/60deg (6.0v) - 0.12sec/60deg (7.4v), Kroutivá síla: 20.0kg.cm (6.0v) - 23.0kg.cm (7.4v)

Velikost: 40.1mm x 20.5mm x 39.4mm, Váha: 61g, Převodové soukolí: Plná slitina titanu, Motor: Bez jádra

Cena: 36,5 UsD

Fotografie autor a HobbyKing

Pracovní stůl s "udělátky" Saši Šponera

Saša Šponer poslal výstižné fotografie univerzálního stolu, na kterém řeže a brousí. Základem jsou přímočará pilka a pásová brusku, pořízené v nejmenovaném obchodním řetězci.  Ze snímků je patrné uchycení nástrojů a možnosti práce. Touto technologií vzniká dvoumetrový akrobat na benzínový motor, který zatím nemá jméno....

Foto S. Šponer

RC spínač Blik 11

         V Praktické elektronice 3/2011 mne zaujal článek o zábleskových a přistávacích světlech RC spínač Blik 11. Díky hmotnosti a rozměrům se hodí téměř do každého modelu, který funkčně oživí. Konstrukce je jednoduchá z důvodu použití mikrokontroleru PIC 12F509 a jednostranného plošného spoje. Na stránkách autora je několika variant ovládacího programu pro mikrokontroler, konstrukční uspořádání umožňuje změnit ovládací program v již postaveném zařízení. Vlastní stavba nemá záludnosti a při troše pečlivosti pracuje na první zapojení.

          Veškeré součástky jsou dostupné v GM elektronik HK za cca 80,- Kč. Vlastní provedení je patrné na fotu č.1. Výstup 1-3 (podle verze programu) spíná v různých intervalech, výstup 4 je ovládán z přijímače (sepnut-rozepnut).Výstup 1,2 je spínán přímo z mikrokontroleru (omezení maximálního proudu cca 20mA), výstup 3 a 4  přes MosFet cca1A za předpokladu externího zdroje. Více je uvedeno ve vlastním článku autorem.

Zájemcům o stavbu mohu naprogramovat mikrokontroler.

                                                                                                                               BaB

NOVÝ VYSÍLAČ firmy JETI

Ochotou Pavla Pastyříka jsme získali první snímky nového vysílače DC-16 modelářům na celém světě důvěrně známé firmy JETI model. Z prvních fotografií je zřejmé, že se jedná o "pultový" typ vysílače, který je důsledně v pásmu 2,4 GHz a je vybaven velkým centrálním displejem. O technických parametrech píše výrobce:

HARDWARE:

• 2.4 GHz • Hořčíkové tělo, • 3,8 palccový display s podsvitem, 320 x 240 pixelů• Váha pouze 1,2 kg • 2 GB pamět 
• Integrovaná anténa • Interní Li-Ion baterie • Hliníkový kufr • Precizní křížové ovladače 

  - s proměnnou délkou
  - s hallovými sensory
  - až 4096 snímaných pozic
  - s možností natočení,

• Hlasový výstup • Sluchátkový výstup • Digitální trimy

SOFTWARE:

• 16 kanálů • Uživatelské menu • Možnost připojení k PC

  - Neomezené nastavování
  - Neomezený počet modelů
  - Možnost aktualizovat firmware

• Velmi rychlé odezvy • Power management system • 3 typy programování modelů (ACRO / HELI / GLID)
• 5 jazyků (EN / DE / CZ / PL / FR) 

TELEMETRIE:

• Veškerá telemetrie na displeji v reálném čase • Záznam telemetrických dat • Hlasové varování
• Připojení k PC - záznam telemetrických dat, nastavování telemetrie a vysílače

Z prostorového uspořádání lze soudit, že se bude jednat o mnohakanálový vysílač, kompatibilní se všemi firmou JETI vyráběnými přijímači s telemetrickým přenosem systému Duplex. Novinka je chybějícím článkem ve výrobním sortimentu, o kterém  nyní můžeme říci, že je nejen kompletní, ale také zcela původní a nezávislý na jiných výrobcích. Věříme, že se novinka uchytí na našem trhu - nejen pro její český původ, ale jako další představitel kvalitní a dokonale fungující modelářské elektroniky.                                                                                                                                                  Foto JETI a P. Pastyřík

POLYŘEZ (snadno, rychle a minimálními náklady)

I v dnešní době CNC řezaček a frézek řízených počítačem se občas objeví potřeba vyříznout plastový díl rychle a přesně. Provětráme-li staré zásoby, můžeme polyřez vyrobit snadno a z dostupných součástí. Inspirací může být článek na netu, který najdete na: http://www.kvetakov.net/clanky/konstrukce/95-jednoducha-rezacka-polystyrenu.html. Jedná se snad o nejjednodušší zapojení regulátoru, které se v praxi používá. Principem jde o klopný obvod, který tvoří dvojice npn a pnp tranzistorů, jehož frekvenci regulujeme potenciometrem a jenž střídavě otevírá tyristor, v jehož zátěži je řezací drát. Vstupní napětí je střídavé a má napětí okolo 24 V. Transformátor by měl být schopen dodat proud okolo 6 A (příkon na sekundáru cca 150 W). Sehnat potřebné trafo bude zřejmě největším problémem stavby polyřezu, protože ostatní součástky jsou "z bastlířova šuplíku" nebo je koupíme např. GESu. Cena všech součástek se pohybuje okolo 70,- Kč, přičemž největší položkou je lineární potenciometr s hřídelí 6 mm. Plošný spoj můžeme vyrobit za pár minut metodou tzv. dělících čar. V mém případě jsem použil ruční vrtačku "alá Dreml" s malou frézou, kterou jsem od ruky odfrézoval měď z plošného spoje. Oko sice nejásá nad výslednou estetikou, ale rozum říká, že to je rychlé a hlavně funkční.

          V mém případě jsem využil odložený nabíječ, resp. stabilizátor 15 V/ 3 A, který vznikl v době, kdy jsme si o pulzní regulaci amatérsky mohli nechat zdát. Nicméně základní díl - trafo - bylo vhodné pro "dostavění" regulátoru. Přístroj i nadále funguje jako stabilizovaný zdroj a navíc s popisovanou tyristorovou regulací. Doslova z odložených latí a překližky jsem "postavil" řezací rám (o délce asi 800 mm) a malou stolní pilu, vhodnou pro řezání žeber nebo plochých trupů do výšky 120 mm. Celý polyřez pracoval napoprvé a regulace je účinná a vyhovující pro různé druhy materiálů na bázi PS, EPS a EPP. Zajímavou zkušeností bylo, že významnou roli pro dobrou regulaci hraje použitý řezací drát. Pro velký rám jsem zvolil klasickou strunu 0,6 - 0,8 mm (běžně dostupnou v modelářských potřebách), pro malou pilu pak totéž (s předřadným odporem) nebo odporový drát napřímo. Chce to trochu laborovat a hledat optimální sestavu ke konkrétnímu zdroji proudu.

           Druhou zkušeností bylo, že kvalita řezání není ani tak závislá  na šířce řezaného materiálu, protože ohřev drátu je v mém případě poměrně vyrovnaný v celé jeho délce. Platí to i pro malou pilu, jak je patrné z fotografií.  Až budou další zkušenosti, doplním stávající text. 

[photogallery/photo00031322/real.htm]

1) Omezovač nabíjení

     

      Jako první Vás seznámím s jednou z možností provedení omezovače nabíjení LiPol baterií. Konstrukce je uvedena na stránkách autora www.zajic.cz, kde najdete předlohu plošného spoje, seznam součástek a postup nastavení.

        Omezovač nabíjení je proveden na jednostranné desce plošných spojů za pomoci klasických součástek.(všechny běžně dostupné např. v  prodejně GES Hradec Králové). Zapojení nemá záludnosti a pracuje na první zapojení. Možné provedení pro více sad akumulátorů je na přiložené fotografii.K napájení jsem použil vyřazený zdroj od notebooku.

 

 

Pokud někomu nebude stačit popis, uvedený na stránkách autora, je možné se na mne obrátit prostřednictvím e-mailu.

                                                                                                                                                                                                                                   

2) Monitor napětí LiPol akumulátorů

     Popis funkce: Po připojení na akumulátor (nejlépe ke konektoru pro balancer) instalovaná LED dioda počtem bliknutí oznámí počet připojených článků a pokud je napětí v mezích normy, tak zhasne. Při poklesu napětí na akumulátorové sadě začne blikat. Zařízení je možno využít i tak, že jej připojíme na nejslabší článek, a tím omezíme možnost vybití daného článku pod bezpečnou hodnotu. Vlastní provedení: Schéma zapojení s plošným spojem, se souborem pro naprogramování mikrokontroleru a podrobným popisem je na stránkách www.modelrc.it. Monitor je proveden na jednostranném plošném spoji metodou povrchové montáže za použití běžně dostupných součástek. Zapojení nemá záludnosti a pracuje na první zapojení. Možné provedení monitoru je na přiložené fotografii. Pro sestavení a oživení realizaci je potřebujeme laboratorní zdroj, mikropájku a trochu trpělivosti. V případě zájmu mohu naprogramovat mikrokontroler, aby stavitel nemusel kvůli jednomu zapojení stavět programátor.

                                                                                  

3) Lokátor modelu s indikátorem napětí

Na stránce autora www.rkolbabek.com/jomla/elektronika-mainmenu-49/avr-procesory-mainmenu-51 je publikován návod na akustický lokátor modelu s indikátorem napětí baterie  napájející přijímač. Zařízení je vestavěno do piezoměniče a tvoří s ním jeden celek. 

Činnost je následující:

Po zapnutí krátce pípne a následně blikne LED zeleně a červeně. Počet bliknutí se řídí číslem verze a podverze programu. Například verze V3.5 by blikla 3x zeleně a 5x červeně. Pak dvakrát krátce pípne a nyní se již pípák přepne do normálního pracovního režimu. Celá tato úvodní procedura slouží k otestování základních funkcí zařízení, signalizaci zapnutí přijímače a současně k signalizaci verze software. 

Měří vstupní servo impulsy. Impulsy širší jak 2,2ms a užší jak 0,8ms ignoruje a chová se stejně jako by chyběly. Pokud impulsy chybí nebo je impuls v toleranci, ale je delší jak 1,5ms, sirénka přerušovaně pípá.

Měří napájecí napětí. Pokud je napětí vyšší jak 4,3+/-0,1V (nebo po proškrábnutí zkratu u odporu R2B 4,6+/-0,1V), svítí LED zeleně. Pokud je napětí nižší, svítí LED červeně. Pokud je napětí nižší déle jak 4sec, začne sirénka pípat. Pokud je pokles ještě dlouhodobější nebo opakovaný, ale po odlehčení je napětí zase v normě, pak LED zeleně bliká místo aby trvale svítila. Tak signalizuje, že sice právě teď je napětí v pořádku, ale během letu tomu tak nebylo.

 

Zapojení je realizováno za pomocí  součástek pro povrchovou montáž, ale po patřičném zvětšení desky plošných spojů je možné provedení pomocí klasických součástek (viz levá fotografie).

 

Zde nebyl dostupný mikrokontroler v provedení SMD a i tak jsou rozměry a hmotnost zanedbatelná. Po odzkoušení funkce zatavíme lokátor do smršťovací bužírky a upevníme v modelu. Pozor zařízení nehlídá napětí za stabilizátory BEC. napětí                                                                                                                                                                                                              

4) Moduly 2,4 GHz firmy JETI

V následujícím příspěvku se budeme věnovat současnému fenoménu, a to použití pásma 2,4Ghz pro řízení modelů. Udělal jsem si radost a k narozeninám a pořídil systém Duplex pro pásmo 2,4 Ghz od firmy Jeti (www.jetimodel.cz.). Vlastním  RC soupravu Graupner MC-22 a pro ni je určen modul TU (fotografie č.1). Má výhodu, že bez nutnosti něco v soupravě pájet, štípat, nevratně měnit... jde zapojit do původního konektoru VF dílu.   

 

č. 1,  č. 2a

                                     Přijímač je dle prodáván ve třech základních variantách (fotografie č. 2a, b, c). 

  č. 2b, c    

                                                                  

č. 3 

          Pro nastavování a zobrazování parametrů přijímače a vysílače slouží Jeti box (fotografie č.3), ale není nutností (tedy aspoň na začátku). 

          Já jsem při instalaci zachoval původní VF modul a přidal přepínač, kterým zapínám pásmo 35 MHz nebo 2,4 GHz.

         Protože modul  nemá přerušeny obě napájecí napětí a nechtělo se mi neustále vyndávat krystal pro vyřazení VF modulu pro pásmo 35 Mhz, tak jsem tento problém vyřešil přepínačem pomocí, kterým odpojuji obě napětí. 

           Pro ty, kteří váhají: myslím si, že systém Duplex je dobrá volba. 

 

Další podrobný popis je na:  

                                                                                          http://www.pina.cz/2008/10/14/jeti-duplex-24-ghz-prakticke-zkusenosti/.  

 5) Výroba akumulátorové baterie

Před novou sezonou nastala doba pro obměnu palubních napájecích baterií. Při trošce trpělivosti to zvládnete doma a postačí k tomu trasformátorová páječka 100W, trubičkový cín, pájecí kapalina na nerez a ocel, smršťovací bužírka, propojovací pásek a horkovzdušná pistole. (Kapalina, páska i bužírka dostupná například v GES Hradec Králové, má oblíbená prodejna součástek). 

Jak tedy na věc: Připravíme si akumulátory obr.1 (pokud možno ze stejné výrobní série a stejného stáří) není zapotřebí kupovat akumulátory s pájecími pásky.

                                                        Obr. 1                                                                            Obr. 2

Pro nastavení počátečních podmínek nabijeme každý akumulátor zvlášť. Pomocí vaty na párátku naneseme na plochy malé množství pájecí kapaliny a rozehřátým hrotem páječky místo pocínujeme, pájíme rychle (poté odstraníme zbytky pájecí kapaliny) obr.2. Akumulátory spojíme do série pomocí pásků - viz obr.3. Připájíme napájecí kabel s konektorem, provedeme kontrolu a přidáme štítek s datem výroby. Celek zatavíme do smršťovací bužírky a máme hotovo (obr.4). 

Záleží na nás, jaký tvar baterie zvolíme, je však třeba použít bužírku o vhodném průměru. Výhodnější se ukazuje průhledná - pro vizuální kontrolu baterie v průběhu provozu.  

                                                           

 6) Indikátor přijímačových baterií

     Na stránkách www.rcdesign.ru je uveden návod na indikátor napětí pro přijímačové baterie. K vlastní konstrukci: v zapojení je použit IO LM 1394 - tedy není nic převratného - ale způsob realizace je zajímavý. Indikátor je proveden na oboustranné desce plošných spojů a konstrukčně kombinuje rozmístění součástek pro povrchovou i klasickou montáž.

     To umožňuje trvalé připojení k baterii v provozu a vizuální kontrolu stavu baterie (4 nebo 5 článkové). Vzhledem k nízké hmotnosti (řádově gramy) ve možné využít indikátor napětí i v malých modelech. K indikaci slouží škála deseti svítivých diod s potlačenou nulou. Na stavbě není nic složitého a zapojení pracuje na první zapojení. Součástky jsou běžně dostupné např. v GESu elektronik Hradec Králové. Konkrétní provedení je na fotografii č. 1 a č. 2. Pořizovací cena při domácí výrobě nepřesáhne 100 Kč a „za tuto cenu“ zařízení přispěje ke zvýšení bezpečnosti našeho provozu.

 

 7) Výroba plošného spoje

     Pro naše konstrukce jsou zapotřebí, aspoň občas plošné spoje a v následujícím příspěvku se pokusím popsat možný způsob jejich výroby metodou „jak to dělám já“. Při práci je třeba dbát opatrnosti – zvláště při manipulaci s chemikáliemi (kyselina, louh) a vlastní deskou (citlivá na světlo) a je třeba průběžně větrat (výpary ochotně ničí elektroniku, nářadí atd.)

Pokud nebudeme vyrábět jednoduchý plošný spoj, ve kterém stačí proškrábnout pár cestiček, nebo vytvářet vlastní spoj malováním acetonovou barvou na cuprexit, pak je nejlepší metodou výroba fotocestou. Pro ni potřebujeme: dvě skleněné tabulky, rtuťovou výbojku (v mém případě upravená pouliční lampa - viz foto), cuprexit s nanesenou fotocitlivou vrstvou, vývojku, chlorid železitý, destilovanou vodu, nádobu pro leptání, nádobu pro pro vyvolání, plastovou pinzetu, stopky, dvě svorky a pochopitelně temné místo pro manipulaci s fotodeskou. (chemikálie a fotodesku zakoupíme např. v GES elektronic v Hradci Králové).

      K vlastní výrobě: připravíme předlohu vytištěním na průhlednou folii do Meotaru (laserovou tiskárnou nebo inkoustovou tiskárnou) ve velikosti 1:1 v dvou výtiscích (s různou sytostí předlohy). Před tiskem na folii vyzkoušíme tiskem na papír a poměříme rozteče pájecích otvorů s využitím součástek určených do danou konstrukci. Poté vystřihneme s přesahem a položíme na 1. tabulku skla a sesouhlasíme obě kopie (pozor na zrcadlové otočení předlohy), dále položíme cuprexit fotocitlivou vrstvou na předlohu a přiložíme druhou tabulku skla a nakonec sevřeme svorkami. Provedeme osvit sestavy v délce cca 4,5 minuty a necháme odpočinout po dobu přípravy k vyvolání. Vyvoláme v 1,5% roztoku vývojky. Neosvícené cestičky zůstanou na cuprexitu a ostatní emulze se smyje za cca 5minut pod tekoucí vodou.

      Poté za občasnéhopromíchání leptáme v chloridu železitém po dobu asi 20-30 minut při pokojové teplotě (doba je závislá na koncentraci roztoku).      Po vyleptání umyjeme vyleptanou desku pod tekoucí vodou, následně lihem umyjeme zbytky emulze a desku natřeme kalafunou rozpuštěnou v acetonu (či lihu), čímž desku konzervujeme a ochráníme proti vzdušné vlhkosti a zároveň jsme vytvořili podmínky pro snazší pájení. Zbývá začít osazovat součástky.

Mnoho zdaru!

Zajímavé odkazy:

 

ČERNÝ Michal

 http://www.zajic.cz/omezovac/omezovac.htm

 http://www.baronerosso.net/Articolo25.html

 http://www.modelrc.it/

 http://www.rcdesign.ru/

 http://www.rkolbabek.com/jomla/index.php?option=

    com_content&task=blogcategory&id=7&Itemid=35

 http://holub.freehosting.cz/rc_modely/elektronika/

    regulatory/stejnosmerne/regulatorys.html

 http://www.volny.cz/vladimir__p/RealFlightG3.html

  RC servis       

  ZAJÍC Martin

  

Modelářská elektronika

 Omezovač (vyzkoušen a plně funkční)

 Elektronický mixér (vyzkoušen)

 Monitor lipolek (vyzkoušen)

 Zajímavá elektronika (vyzkoušen FMS interface USB)

 Elektronický "pípák" v sekci elektronika

                              (vyzkoušen)

 Stejnosměrný regulátor

                        (připraven ke stavbě)

 Návod na použití leteckého simulátoru

 Opravy RC zařízení

 Modely a elektronika (nabíječe, balancery, interface...)

 

 Domů | Klubové info | Akce klubu | Klubové letiste | Rc letadla | Rc vrtulníky | Rc lodě | Auta | Kity | Dílna a nápady | Video | JINO-náš partner

Tento server byl naposledy aktualizován dne 30. 09. 2021